DESET PAMĚTIHODNÝCH KONCERTŮ NEÚSPĚŠNÉHO ATLETA

     Neúspěšný atlet odehrál za deset let své existence 152 koncertů. Některé byly lepší, jiné horší, většina jich byla v Praze, ale občas jsme jeli i na výlet. Zahráli jsme si se spoustou kapel, které máme rádi, poznali spoustu nových lidí, vypili při tom moře piv a snědli nepočítaně nakládaných hermelínů a baget. Na některé koncerty přišlo jen pár lidí, jindy bylo plno.
     Všechna naše vystoupení si samozřejmě nepamatuji, ale v rámci výroční rekapitulace jsem se rozhodl vytvořit jakési „top ten", tedy seznam koncertů, které mi z nějakého důvodu nejvíce uvízly v paměti. Předem upozorňuji, že se jedná o čistě subjektivní žebříček a bude-li některý z mých spoluhráčů chtít odpovědět vlastním seznamem, bude se tento velmi pravděpodobně v mnoha položkách lišit.
     Samotné pořadí je jen jakousi hrou, nicméně například o prvním místě jsem vnitřně nepochyboval od začátku. Na závěr úvodu jen malá poznámka. Do top ten se nedostal žádný z desítek koncertů, které jsme odehráli U Rafa. Je mi to líto, ale nešlo z nich vybrat jeden. Bylo jich totiž opravdu moc a paměti hodné byly vlastně všechny.
     
     10. místo: Praha, Prague international marathon (14. 5. 2006)
     Hráli jsme na Národní třídě přímo před Tescem. Kolem běhali maratonci (překvapilo mě, že jich bylo docela málo), chodili turisti a zvonily tramvaje. Ostatně, Tramvaják byl tenkrát myslím ještě v repertoáru.
     
     9. místo: Praha, Abaton (5. 4. 2005)
     Vystoupení v rámci jakési geodetické akce v největším klubu v jakém jsme do té doby hráli. Nepovedlo se nám to. Tetin valčík jsme ani nedohráli do konce, v jiné písničce zase Aleš vytrhl nedopatřením Helmutovi šňůru z kytary a tak bych mohl pokračovat ještě dlouho… Adolfovi jsme zkrátka před jeho studenty ušili z ostudy kabát.
     
     
     8. místo: Praha, Akropolis (7. 2. 2009)
     Vystoupení v rámci akce Future line. Velmi podařený koncert v přepychovém prostředí. Tak jasný a čistý zvuk na pódiu, jako tehdy v Akropoli, jsme si během své kariéry moc často neužívali. Při vši skromnosti – hráli jsme opravdu dobře a lidi, kterých dorazilo požehnaně, to také náležitě ocenili.
     
     7. místo: Hradec Králové, La Putika (7. 5. 2010)
     Po koncertě za námi přišel majitel klubu a řekl: „Kluci, nemám na zaplacení vašeho cesťáku, ale dám vám 10% z tržby, kterou uděláte na baru. Takže když budete hodně pít, třeba se zpátky do Prahy dostanete." Tuhle historku dávám k dobrému, když sedím někde na pivu s kamarády z jiných kapel a musím říct, že má docela úspěch. Z toho důvodu nemůže hradecký koncert v našem žebříčku chybět.
     
     6. místo: Praha, Riegrovy sady (9. 10. 2005)
     Benefiční koncert pro o.s. Formika. Dalším vystupujícím byl Traband, který byl tehdy na vrcholu své dechno popularity a dorazilo na něj mraky lidí. Tehdy jsme díky tomu hráli před největším publikem v atletí historii. Kolik jich mohlo být? Čtyři stovky? Pět?
     
     5. místo: Babice, U Pacienta (11. 7. 2008)
     Jednou jsem se bavil s Vojtou Nohou o tom, že je docela zajímavé, že na koncerty dorazí vždy naprosto nepředvídatelný počet lidí. Nedá se to dopředu nijak odhadnout, žádné zákonitosti neexistují. Matematik by asi řekl, že návštěvnost může představovat jakékoliv celé kladné číslo, ale co je zajímavé: nikdy to není nula, vždy přijde alespoň někdo. Tak tedy, v Babicích to platilo také, ale jen těsně. Dorazil přesně jeden divák (sláva mu!). Tato skutečnost, spolu s naprosto otřesným zvukem, dělá z této akce opravdu jeden z nejnezapomenutelnějších atletích koncertů.
     
     4. místo: Přehvozdí, festival Psychocirkus (15. 9. 2012)
     Vypečená akce. Bolel mě tenkrát strašně zub, panadoly jsem polykal jako lentilky, takže nevím, jestli se mi to celé nezdálo, ale viděl jsem zhruba toto: blíží se půlnoc, v mírně zanedbaném sále venkovského hostince se nachází zhruba patnáct mladých fanoušků rockové hudby. Dva z nich leží ve spacáku mezi vajgly na pivem polité podlaze, ostatní zuřivě tančí a zpívají spolu s kapelou na pódiu. Tou je Neúspěšný atlet. Pořadatelé se k nám chovali jako ke hlavním hvězdám festivalu, posluchači jako k legendám, co víc si přát?
     
     3. místo: Lomnice nad Popelkou, AION (26. 7. 2003)
     V Lomnici jsme hráli na závěr divadelního kočování s o.s. Velký vůz. Tento během jednoho dne domluvený koncert byl jeden z nejpovedenějších vůbec. Měli jsme za sebou týden, kdy jsme pravidelně každý večer hráli s divadlem a během dne jsme si ještě tu a tam střihli kapelní zkoušku. Po takovém zápřahu jsme pochopitelně byli ve skvělé formě. AION se ukázal být útulným klubem s velmi dobrým zvukem, v publiku byli nadšení herci a pár překvapených místních štamgastů, a tak není divu, že to dopadlo tak, jak to dopadlo.

     2. místo: Wroclaw, Festiwal dobrego piwa (8. 5. 2011)
     Jediný atletí výlet za hranice všedních dnů. Festiwal dobrego piwa by se klidně mohl přejmenovat na Festiwal Českego piwa, neboť naši osvícení severní sousedé mají o původu kvalitního zrzavého moku poměrně jasnou představu. Snad i z toho důvodu přijali neznámou kapelu z Čech velmi vřele. Celý festival se odehrával na zahradě jakéhosi zámku na předměstí Wroclawy a my jsme přišli na řadu asi v devět večer. Ideální místo a čas. Zvolna padající tma, přiměřeně podroušené publikum a vzorně připravený zvukař, který se s naším stageplánem v ruce vehementně domáhal hráče na perkuse.

     1. místo: Praha, Jazz klub Železná (15. 12. 2002)
     Dnes už legendární koncert, mýty opředená událost, stojící na samém počátku této kapely. Do Jazz klubu v Železné jsme se dostali díky lidem ze serveru Totem, kteří tam pravidelně organizoval setkání mladých literátů a nás si vybral jako kulturní vložku. Myslím, že nelitovali ani chvíli, protože takový kabaret, jaký jsme jim tam předvedli, asi ještě neviděli. Helmut odehrál půlku koncertu s pěti strunami, Dejv se po pár písničkách zvedl a odešel na vlak, a tak by se dalo pokračovat ještě dlouho… V publiku to mezi jinými sledoval také mladý kníratý muž, který se pravděpodobně právě onoho večera rozhodl, že doma ze skříně vyndá zaprášený kufr s tenorsaxofonem a začne znovu cvičit…

Hugo, 2012