SEBRANOSTI

PF 2013

 

Křeslo pro ghosta - Neúspěšný atlet
          Dnešním ghostem našeho kabaretu je Neúspěšný atlet, který sám sebe charakterizuje jako kapelu, která používá víc nástrojů než akordů. Atleti oslaví příští rok desetiletí své existence a je tak trochu v duchu jejich názvu, že o nich stále skoro nikdo neví. Přitom dívka a hoši z kapely jsou docela pilní, na kontě mají více než 130 koncertů a vydali čtyři CD. Dnes večer od nich uslyšíme mix písní ze zatím poslední desky (Narváno nebejvá z r. 2009) a úplných novinek. Jednou z nich je i písnička Nedělní odpoledne, jejíž text přetiskujeme.
          Do křesla pro ghosta usedl kapelník Neúspěšného atleta, Pavel Helmut Kholl, sympatický dvaatřicetiletý muž, který již zhruba osmým rokem studuje Fakultu humanitních studii Univerzity Karlovy, obor  řízení  a supervize v sociálních a zdravotnických organizacích.
  • Helmute, sedí se ti pohodlně?
    No, mohlo by bejt líp, ale nestěžuju si.

  • Jakým způsobem ve vaší kapele rozhodujete o důležitých věcech? Vládneš pevnou rukou kapelníka, nebo dovolíš, aby ti do toho ostatní kecali?
    V našem souboru jsme si všichni rovni, ale někteří jsou si rovnější. O důležitých věcech rozhoduje každý, kdo zrovna dorazí na zkoušku, nebo  do restaurantu pana Hertla, kde tradičně  po zkoušce odpočíváme.  Příliš mnoho  důležitých  věcí  neřešíme, maximálně to, jestli tam hrát místo H  Hmol, nebo zda má hrát buben bumčvach, nebo čvachbum.

  • Tvoje texty se doslova hemží různými ztracenými existencemi (otec vracející se z kriminálu, bezdomovec, tramvaják v důchodu, spáč v nočním autobuse atd.). To je nějaká tvoje úchylka? Cítíš se s takovými lidmi být nějak spřízněn?
    Úchylka to je krásné slovo, ale ta to asi nebude. Tenhle typ lidí má v sobě určitý punc  originality a jedinečnosti. Jako malý kluk jsem vždycky záviděl cikánským klukům, že se mohli svobodně poflakovat po sídlišti, kdežto já musel poslušně s nákupem domů, i když bych radši běhal s ostatníma po rozestavěném sídlišti. Když jsem byl v pubertě, měl jsem v plánu koupit si v  pátek odpoledne láhev rumu, nasednout na první vlak a vrátit se domů až se mi bude chtít. Nikdy jsem to bohužel nerealizoval, vždycky mě poutaly nějaké povinnosti pravidla  a  hranice, přes které jsem nemohl jít. Takže náklonnost k těmto skupinám lidí  pramení zřejmě z nějaké zastydlé touhy po revoltě proti pravidlům a povinnostem.

  • Neuvažoval jsi někdy o tom, že bys vystupoval sólově a „spoluhráči“ ti konečně přestali prznit tvé písně?
    Neuvažoval. Na to jsem příliš špatný zpěvák a hráč na kytaru, byla by to naprostá nuda a působilo by to tragikomicky. Oneman show si může dovolit pouze člověk, který má charisma a dokáže zaujmout, nebo blbec, který není soudný. Kapele vděčím za to, že se ty moje pseudopísně  můžou vůbec veřejně produkovat, samy o sobě by jen stěží obstály.

  • Kdo jsou tví oblíbení muzikanti (resp. koho vykrádáš)?
    Asi nemá cenu jmenovat vše, co poslouchám, mám dojem, že se to v tvorbě Atleta  stejně příliš neodráží, čemuž odpovídá i fakt, že jsme hudebně mimo (mísu) a nelze nás přirovnat k žádné podobné kapele. Čím jsem starší, tím raději poslouchám  jemnější věci. Nora Jones, Damian Rice, Swell Season.

  • O čem je písnička Nedělní odpoledne?
    O nedělní depresi nebo spíš rozladě. Pocitu, který  jsem měl každé nedělní odpoledne, kdy už se nedalo nic moc dělat a člověk pomalu začínal myslet na to, že ho čeká další dlouhý týden prudy ve škole. Ta úzkost se vždycky přenesla už do nedělního odpoledne a člověk začal být mrzutý a paralizovaný už od  pěti hodin odpoledne. Podpořily to i stereotypní rituály rodiny, (všichni do vany, navečeřet  se u zpráv, vyčůrat a spát).
          Helmutovi tímto děkujeme za opravdu inteligentní odpovědi a na závěr tu ještě máme informaci o příštím pražském koncertě Neúspěšného atleta. Ten se odehraje ve čtvrtek 17.2.2011 v žižkovské hospodě U Vystřelenýho oka a prý bude opravdu vypečený…
Program koncertu "Kabaret Původního Bureše"
13.1.2011, Praha, Na Slamníku

 

Rádio 1, Inclubátor
          K posledchu tu jest rozhovor z 26.10.2010, kdy pečlivě vybraní členové kapely navštívili Rádio 1.. (zdravíme Tondu Kocábka:)

 

Znouzectnost - Holálides
          ... Koncert (16. 6. 2006, Bernartice - pozn. Dejv) pořádali hoši ze sdružení Za práva zrcadel a pozvali si na něj víceméně své oblíbené koně. Nás zaujal především předskakující Neúspěšný atlet. Soubor pochází odkudsi z Prahy a tvoří ho hoši a dívky mladého vzezření. Hudba jejich se dá připodobnit ke snůšce standardů ze zlaté éry Nové vlny 80-tých let. Na živo však znějí daleko přesvědčivěji, než z desky. Je to zdravý sbor plný radostného očekávání a postupného naplňování. Poslechli jsme si je rádi - nejvíce Caine, který po čase opět zahoupal boky a páteří. My to pak odpíchli po nich a snažili se v podivné sokolovně docílit alespoň takový zvuk, který před námi vlastnil Neúspěšný atlet. Zvukař tomu pilně sekundoval a lidé byli trpěliví. Vláďa z pořádající agentury si tak mohl pořádně oddechnout. A to je v dnešní těžké době kolikrát veliká vzácnost! ...
Znouzectnost
Holálides 98, červen 2006

 

Co poslouchá: Fumas (Původní Bureš)
Neúspěšný atlet
          Další spřízněná parta. Tentokrát spíš jaksi žižkovsky kabaretní. V kapele hraje náš bubeník Hugo, takže příležitostí vidět Atlety, mám při společných koncertech dosti. Poslední album má moc pěknej, syrovej zvuk a loni v létě jsem ho na chalupě s úspěchem pouštěl v hospodě. Zpěvák a kytarista Helmut má pěkný texty, takový trochu divadelní. Jo.

 

Archivy promluvily!
Šuplíky TJ Lokomotiva Horní Měcholupy vydaly svědectví
          (Praha) Ze zaprášených šuplíků v klubovně hornoměcholupské TJ se nám podařilo vydolovat tento cenný archivní snímek. Je na něm zachycená sestava „Lokotky“, nastoupená k přátelskému zápasu s VTJ Jiskra Pankrác. Tento mač se odehrál 29. 2. 1988 na stadionku v Pankráci. Utkání se hrálo před pěknou kulisou plně obsazené věznice a obě družstva dala do hry srdíčko. Přesný výsledek utkání anály bohužel nedochovaly, jisté však je, že Helmut dal dva góly (vlastní), Dejv dal tyčku hlavičkou a Adolf při jednom zvlášť ostrém zákroku spolkl píšťalku.
          Pro jistotu přidáváme sestavu zleva doprava a shora dolů: David Dejv Košťál, Tomáš Adolf Jiřikovský, Jiří Skála, Tereza Anna Milcová, Pavel Helmut Kholl, Aleš Lesoun Kopřiva, Petr Hugo Šlik, Ctirad Houska, Alois Průcha, Aleš Gute a Bob Marly. Na snímku není zachycen trenér souboru, pan Václav Nedoběh.

 

Houpačka
          V pátek jsme s atlety křtili své cédéčko v klubu Vrtule na společném koncertě s kapelou Traband. Ještě před koncertem jsme si s Trabandity střihli fotbálek (podrtili jsme je zhruba 14:5) a pak hurá na koncert. Vrtule byla narvaná k prasknutí a přesto, že většina lidí přišla bezpochyby na Traband, přijali atletické vystoupení velice vstřícně. Aplaus byl veliký, cédéčko krásně pokřtěno a následně téměř vyprodáno a já jsem si na chvilku myslel, že teď už to bude pořád takové. Nebude.
          V sobotu jsme hráli na festivalu ve Vestci u Prahy. Původně jsme měli hrát od půlnoci, ale nakonec jsme začali asi v půl třetí ráno. Tou dobou už bylo v hospodě, kde se festival odehrával, jen několik pospávajících pankáčů a pár volně pobíhajících a hladově vypadajících psů. Byl to zmatek nad zmatek. Pořadatel půl hodiny sháněl bicí, zvukař neměl dost mikrofonů a vlastně ani nevěděl, kam je má zapojit, všichni tam chodili lehce omámeni bůhvíčím a my jsme se s atlety dohadovali, jestli tam vůbec má cenu hrát. Nakonec jsme hráli a já jsem za to opravdu rád. Pár pankáčů na chvíli zvedlo hlavu z umakartové desky stolu a několik psů na chvíli přestalo okusovat kelímky od piva. Každému bylo samozřejmě jedno kdo (a jestli vůbec) to tam na pódiu hraje, ale mě opravdu potěšilo, že jsme to odehráli vlastně stejně dobře, jako o den dřív ve Vrtuli. A je jedno, jestli jsem byl sám, kdo si toho všiml.
Hugo
Praga Kaput Regni - Deník kavárenského povaleče
psáno pro SKiN

 

Tramvaják
Já to vím, já to znám, teďka bude konečná...

          (Praha) Třicet let řídil jsem ty svoje tramvaje, zastávky koleje byly můj svět. S tramvají stárnul jsem a taky šedivěl, přestal bejt řidičem, teď už jsem pasažér.

          Já to vím, já to znám, teďka bude konečná. Modřany, Podbaba a nebo Hostivař.
          Tramvaj se stala mým jediným domovem, v ní trávím večery, noci a taky den. V ní večer usínám a ráno snídám, slavim tu vánoce a hledám Krista.
          Já to vím, já to znám, teďka bude konečná. Modřany, Podbaba a nebo Hostivař. Divoká Šárka, Bílá hora, Národní třída, Štrossmayerák. Divoká hora, Bílá Šárka, třídní národ, a Mayer Štross. Trochu se mi to popletlo.

(na)